Šálí mě zrak?

Měli jste někdy pocit, že se vám začaly sbíhat sliny při pohledu na šťavnaté jablko nebo vinnou révu na historickém obraze zátiší? Ve 20. století německý umělec Gerhard Richter začal kopírovat realitu tak věrně, že téměř nikdo nerozeznal jestli se jedná o malbu nebo fotografii. I sochaři jako Ron Mueck nebo Maurizio Catellan kopírují skutečnost do nejmenšího detailu. Perfektní nápodoba reality ale neukazuje pouze technickou zručnost.

Maďar Gyula Pauer ve své instalaci Pseudo-práce poskládal do řady několik kočičích hlav. Jaká je ale jejich funkce poté, co jsou vytaženy z chodníku na sochařský podstavec? Navíc jsou kameny rozloženy v řadě jako předměty bádání v laboratoři a je o to těžší dílu porozumět. Když je nakonec identifikujeme jako dlažební kostky, možná se nám vybaví, že jsme je viděli i někde jinde něž na chodníku před školou. Přesně tak: byly používány při pouličních bitkách. Název díla slouží jako nápověda, že se dílo vztahuje k maďarskému povstání v roce 1956. A nebyly to jen velké historické události, které se k datu vážou, ale spousta osobních příběhů lidí, kteří revoluci prožili.

Když se podíváme blíže, zjistíme, že ne všechny kostky jsou z kamene – jedna z nich je z papíru, druhá ze dřeva a třetí z pryskyřice. Dílo je takovou malou připomínkou, že ne všechno, co vidíme nebo slyšíme, musí být pravdivé a my bychom se měli vždy podívat o něco blíž. Krom toho, že umělci šálí náš zrak, nás také uvádějí do rozpaků. Život je plný iluzí, a proto je dobré čas od času realitu zpochybnit a zamyslet se nad tím, na co se vlastně díváme.

Jak by měla znít otázka podle tebe?